neděle 10. dubna 2016

Vegmaminky 8. díl: Ester a Kryštof


Jméno maminky:    Ester, 30 let
Vegan/vegetarián:  Vegetariánka 5 let, veganka 4,5 let
Děti:                       Kryštof, 1 rok

Po delší pauze pro vás mám další díl Vegmaminek. Před objektiv se mi postavila Ester s jejím ročním Kryštůfkem. Focení probíhalo v Brně před začátkem Veganfestu, na jehož uskutečnění se Ester, jako členka Kolektivu pro zvířata, podílela.


1) Co je nejlepší na tom být matkou?
Existence té malé bytosti, jeho vůně, hebkost, úsměv. Sledování jeho rozvoje. Že mám parťáka a těším se, co spolu budeme podnikat, až trochu vyroste.

2) A co je na tom naopak nejnáročnější?
Ta obrovská míra zodpovědnosti, vědomí, že je na tobě někdo 100% závislý. Že jej musíš zabezpečit nejen fyzicky, ale postarat se také, aby z něj vyrostl dobrý člověk, snažit se ho vést tou nejlepší cestou. Dál je to absolutní nedostatek volného času na své záležitosti a nutnost zachovat chladnou hlavu ve vypjatých situacích.

3) Jak Tě mateřství změnilo?
Ačkoli jsem v těhotenství trpěla nesmyslnou představou, že mě mateřství změní v ušlápnutou paní, samozřejmě se tak nestalo. Cítím se v podstatě stejně, jen se snažím pracovat na některých aspektech své povahy. Co se ale zásadně změnilo, je můj postoj k dětem. Pro pochopení situace musím přiznat, že jsem děti nikdy nechtěla a neměla je ráda. Ale osud tomu chtěl jinak a díky mateřství a principům kontaktního rodičovství jsem pochopila, že děti nejsou zákeřná malá stvoření chovající se záměrně tak, aby nás štvaly. Naopak, čím víc se touto tématikou zabývám, tím víc si uvědomuji, jak velký dluh společnost k dětem má. Ač se to zdá neuvěřitelné, vidím zde jistou podobnost se situací zvířat. Čímž nechci zoufalou situaci zvířat zlehčovat, děti nejsou zabíjeny po miliardách pro lidské pseudopotřeby, ale podobnost vidím v přístupu k oběma skupinám. Tak jako jsou na jednu stranu zvířata považována za roztomilá a většinou je mají lidi jakože rádi, tak neváhají jedny hladit a druhé jíst. Stejně tak jsou děti obecně zbožňovány, a pokud řeknete, že je nemáte rádi, hned je na vás křivě pohlíženo. Na druhou stranu k dětem přistupujeme jako k podřízeným, které je nutno ovládat a přetvořit k obrazu svému. Většina lidí děti chce a v konečném důsledku se ale on ně nechce starat a akceptovat jejich potřeby tak, jak by se patřilo. Respektovat je jako osobnosti, plnit potřeby malých miminek, být tu pro ně. Nestresovat je separací, zbytečně je neodkládat, dokud potřebují být s matkou. Lidé mají své zajeté stereotypy, které je jim zatěžko opouštět. Když se jim snažíte vysvětlit, co by mohli dělat lépe, setkáváte se s podobným nepochopením jako u veganství. Přitom stačí mít otevřenou mysl a obojí dává nádherný smysl a logiku.

4) Zmiňuješ kontaktní rodičovství, co si pod tímto názvem čtenáři, kteří se s tím nikdy nesetkali, můžou představit?
Při praktikování kontaktního rodičovství se snažíme poslouchat svou intuici. Naslouchat dítěti, být s ním propojení. Nebrat ho jako podřízeného, který musí slepě plnit naše příkazy, i když ani neví, proč to či ono vlastně udělat. Dítě bereme jako parťáka, chováme se k němu tak, jak bychom chtěli, aby se druzí chovali k nám, respektujeme jeho osobnost, ale s ohledem na respekt i k naší osobnosti a potřebám. Kontaktní rodičovství vůbec není o tom, že si dítě bude dělat, co chce, je důležité nastavit hranice, ale také milující náruč a pochopení. KR se praktikuje už od začátku a zahrnuje snahu o co nejpřirozenější porod, kojení na požádání, nošení v šátku nebo nosítku, reagovaní na pláč dítěte, spaní ve společné posteli, pružné plnění potřeb kojenců. Za zmínku stojí i bezplenková komunikační metoda, kterou jsem ale z vlastní pohodlnosti nezkusila. Používám látkové pleny, v tom jsem měla jasno od začátku, dneska jsou velmi komfortní a práce kolem nich není nijak náročná. Nevidím jediný důvod, proč přírodu zbytečně zatěžovat papírovými. Kdybych měla rozebírat všechny vyjmenované body, tak by to bylo na další rozhovor, protože o kojení, nošení a společném spaní panuje stále mnoho mýtů. Je až šokující, jak minimální podporu mají ženy v něčem tak základním, jako je kojení. Většina personálu v porodnicích i dětských lékařů má tak nedostatečné a zastaralé informace, že spousta dětí úplně zbytečně skončí na umělém mléku, přitom to mateřské je pro ně výživa šitá na míru, která dokáže skvěle ochránit imunitu. A je jen malé procento žen, které opravdu nemohou kojit. Je to i pohodlné, nemusíte nic chystat, jídlo je vždy po ruce. Společné spaní usnadňuje kojení v noci a podporuje tvorbu mléka, kojit můžete v polospánku, takže si lépe odpočinete. A dítě není stresováno žádnou separaci a necháváním se vyplakat v postýlce v samostatném pokoji. V životě nepochopím, jak někdo může mít to srdce nechat toho bezbranného tvorečka někde o samotě plakat. Nošení je také velmi praktické, dítě je klidnější, protože je mámě na blízku, může dostat kdykoli napít a vy se dostanete kamkoli, nemusíte řešit žádné schody nebo přeplněné MHD. Spokojené mimino nepotřebuje ani dudlík, ani kočár, chůvičky apod., ale blízkost maminky. Protože jsme plní zažitých předsudků, může se nám takový přístup zdát náročnější, ale je třeba si uvědomit, že není potřeba být dokonalou hospodyňkou, nastavit si priority. Je skvělé, pokud má žena podporu partnera a blízké, kteří jsou ochotni pomoci. Já se také pořád učím za pochodu, sama jsem zvědavá, jak budu komunikaci zvládat, mám vznětlivější povahu, tak je pro mě těžké v některých situacích zachovat chladnou hlavu.

5) Jako mámu jsem Tě rozebrala, teď jako veganku. Jak dlouho jsi veganka a co Tě k tomu vedlo?
Veganka jsem asi 4,5 roku, vedla mě k tomu láska ke zvířatům. Vše začalo tím, že jsem si v nějakých 16 uvědomila, že nechci jíst zvířata, která mám tak ráda. Se sestrou jsme si k tomu došly samy, bez nějakých informací, aniž bychom znaly jiné vegetariány. Bohužel v té době jsem vegetariánkou ještě nebyla, mimo domov jsem sice maso nejedla, ale rodiče mě nutili ho občas jíst a stále jsem na sebe naštvaná za to, že jsem nekladla dostatečný odpor. No ale když už nic, tak mi ho zhnusili natolik, že se mi po něm absolutně nestýská. Když jsem začala pracovat, konečně jsem se stala vegetariánkou a byla jí nějakých 5 let. Potom jsem ve zdravé výživě narazila na letáček o veganství a doteď si pamatuju, jak jsem stála na zastávce a nevěřícně zírala na větu, která pravila, že vegetariánství utrpení zvířat neřeší. Bylo mi, jako bych dostala facku. Oprávněnou facku.

6) Jak u vás probíhá výchova k veganství?
Kryštof je ještě moc malý, takže o tom spíš zatím jen přemýšlím a čerpám inspiraci, např. v rodičovských diskusích, které proběhly v rámci VeganFestu nebo různě od veg maminek, velkou inspirací jsou pro mě názory Jitky Urbanové, se kterou už taky proběhl rozhovor ve Vegmaminkách. Sama jsem zvědavá, jak zvládneme všechny ty dotazy a situace. Věřím, že děti mají přirozeně kladný vztah ke zvířatům, který jim pokřiví až dospělí, tak je na čem stavět.

7) Kryštof je pořád kojený, ale zavádíte už nějaké příkrmy? Co se v jeho jídelníčku popřípadě vyskytuje?
Ano, mateřské mléko stále tvoří hlavní podíl jeho stravy. Pomalinku jsem začala nabízet jídlo od 6. měsíce, ale dlouho nejevil zájem, trochu začal jíst až poslední tři měsíce, nejradši má jablka, hrušky, krémové polévky a směsi zeleniny, rýže, luštěnin. A přímo zbožňuje okurky.

8) Bereš nějaké doplňky stravy a plánuješ i suplementování u Kryštofa?
V těhotenství jsem začala brát VEG1 a v tom pokračuju. Kryštof má zatím veganský vitamín D a později budeme dávat B12 či VEG1.

9) Jaké jsou reakce okolí na vaše veganství? Jsi členkou Kolektivu pro zvířata Brno a účastníš se různých akcí za práva zvířat. Jde to skloubit i s malým dítětem?
Vzhledem k tomu, že se stýkám v podstatě jenom s vegany a i část mé rodiny je veganská, tak je to u nás bráno spíše asi jako samozřejmost. Zbytek rodiny se kupodivu zatím nevyjádřil, nebo se zeptali a dál to neřešili. Předpokládám, že až bude Kryštof větší a víc v kolektivu, tak zase potkáme jiné lidi a k nějakým reakcím dojde, necháme se překvapit. Spíš mě mrzí, že mezi doktory stále panuje zoufalá neinformovanost a i na sociálních sítích ve veganských skupinách se člověk kolikrát dočte na téma veganství u dětí pěkné bludy. Jsem členkou Kolektivu pro zvířata a 269 a akcí se nejen účastním, ale také se podílím na jejich organizaci, stejně jako Kryštofův táta. Stejně jako spousta jiných věcí, i tohle s malým dítětem skloubit jde, je to samozřejmě náročnější, ale já jsem si předsevzala, že i když budu mít dítě, tak zvířata nezradím a aktivismu se nevzdám. Když plánujeme akci, tak to většinou znamená, že toho moc nenaspím a po nocích řeším organizaci. V tomhle případě děkuji i chytrému telefonu, když je nutnost, dá se dost věcí pořešit na mobilu během kojení. :) Abych se mohla akcí účastnit i fyzicky, beru Kryštofa v nosítku s sebou, zatím jsme tak zvládli většinu věcí, když jsem měla nějakou roli přímo na scéně, tak ho ponosil táta nebo během vypalování 269 ho nosila moje mamka. Většinu akcí máme venku, takže je na čerstvém vzduchu a v mé blízkosti, čili nevidím problém, nic nebezpečného neděláme. Účastní se i schůzek KPZ, děláme si srandu, že je to nejmladší člen a aktivista od narození.

10) Co kromě veganství považuješ za správnou cestu k zachování přírody?
Jako lidstvo jsme v ničení přírody zašli opravdu daleko, bylo by potřeba změnit spoustu věcí. Ale minimum, co každý z nás může a měl by udělat, je začít od sebe a přemýšlet v každé oblasti svého počínání. Snažit se neplýtvat energiemi, vodou, nenakupovat víc, než spotřebuji, třídit, nepoužívat igelitové sáčky a tašky, jednorázové výrobky, sledovat původ potravin, nejezdit zbytečně autem, nevyužité oblečení poslat dál, nakupovat z druhé ruky… takových drobností je. Například pro Kryštofa jsem nakoupila většinu oblečení, plen i hraček na bazaru na internetu a kromě spotřeby jsem tím ušetřila i spoustu peněz.

11) Kdybys svým dětem měla něco předat, co by to bylo?
Určitě bych byla ráda, kdyby byl hodně silný a zdravě sebevědomý, aby se dokázal poprat s nástrahami a krutostmi dnešního světa a neváhal se zastat slabších. Samozřejmě také lásku ke zvířatům a přírodě a otevřenou mysl.

12) Chceš něco vegmaminkám vzkázat?
Vegmaminkám bych vzkázala, že udělaly nejlepší rozhodnutí v životě, ať se zbytečně nebojí a nenechají se odradit okolím. Ostatním maminkám bych chtěla říct, ať se pokusí vžít do zvířecích matek, které taky chtějí být se svými mláďaty, a všem rodičům, ať poslouchají své srdce a ne "dobré rady."

Ukázka jídelníčku:
Můj jídelníček
Snídaně: Ovesná kaše s ovocem + quinoové nebo amarantové vločky, semínka, ořechy.

Oběd: Luštěniny a obiloviny, např. čočka nakyselo, špalda, veganský chilli párek, kyselá okurka nebo různé variace na rizoto (bulgurito, špaldoto, pohanka) s ďobáčky/seitanem, hlíva, směs zeleniny. Ale máme rádi různé věci, všechny luštěniny, guláš, špenát, těstoviny, ale i dobroty jako Robi, seitan, sojové nudličky atd.

Svačina: Svačím jak kdy, jsem zvyklá si spíš dávat velkou porci oběda. Odpoledne si vezmu jablko, kousek zeleniny, rýžové chlebíčky s čokoládou, vegan vánočku s kešu krémem, někdy koláč, prostě co je tak zrovna po ruce. Ráda si připravuju cappuccino z Cara a pěny ze sojového mléka. Jednou dvakrát do týdne chodím do své oblíbené kavárny, kde si dám kvalitní kávu a dortík nebo jejich luxusní nakládané tofu.

Večeře: Co zbylo od oběda nebo krémová polévka, luštěninové pomazánky s chlebem, hummus apod., hodně zeleniny.

Kryštof
Snídaně: Stejná kaše jako já (bez celých kusů ořechů a semínek) + kokosový olej nebo hruška/jablko s kešu/mandlovým krémem.

Oběd: Směs rýže (jáhly, kuskus, quinoa), zeleniny (dýně máslová/hokaido, brokolice, paprika, mrkev), luštěnin (fazole adzuki, mungo, cizrna, červená čočka), zakápnuté různými oleji, hlavně konopným.

Svačina: Ovoce nebo např. jáhlové kuličky s kokosem, sušeným ovocem a kešu krémem.

Večeře: Krémová polévka (dýňová, brokolicová, pórková, špenátová…), okurka, ředkvička, paprika.
 
Ale hlavně xkrát kojení :)












Claireh

Starší díly Vegmaminek najdete zde.

Líbil se vám článek? Pokud ano, přidejte si do oblíbených naši stránku na Facebooku a žádný další vám neunikne :)

1 komentář:

Evča řekl(a)...

moc pěkné :) (kromě toho tetování, ale každý máme svůj vkus)

Okomentovat