středa 29. července 2015

Kniha Jíst zvířata rozebírá dopodrobna (nejen) problematiku velkochovů



Autor: Jonathan Safran Foer
Název knihy: Jíst zvířata
Rok vydání originálu/česky: 2009/2015
Počet stran: 291
Kde sehnat: skrze nakladatelství Dokořán

Na překlad této publikace čekala česká veřejnost netrpělivě celých 6 let. Kniha mající v originále titul Eating Animals se stala hitem nejen mezi aktivisty, vegany a vegetariány, ale i mezi širokou veřejností, neboť dopodrobna rozebírá problematiku konzumace masa, zejména toho z velkochovů. Autor se zaměřuje jak na důvody etické, tak ekologické, jež jsou stěžejním důvodem, proč se většina z nás stane vegany. A nemluví ke čtenáři sám - nemalou část tu zabírají výpovědi dalších zúčastněných - chovatelů zvířat, aktivistů či pracovníků jatek. O to víc vás čtení textu zasáhne, a je jedno, zda živočišné produkty konzumujete či nikoliv.

Autor Jonathan Safran Foer, který vystudoval filozofii na Princetonské univerzitě a jinak píše pouze beletristická díla, si dal na knize záležet. Sbíráním informací strávil celé čtyři roky. A je to znát - najdete zde stovky odkazů na zdroje a doplňující informace. Což pro důvěryhodnost a přehlednost je nezbytné. I díky tomu se můžete dostat k celé řadě dalších publikací, ač drtivá část bude k sehnání pouze v anglickém jazyce. Foer má navíc dar psát tak, že vás to chytne (je holt znát, že píše romány). Umí být vtipný, ironický, stejně tak ale vážný. Podle toho, čeho je třeba. Sám je nyní přísným vegetariánem, ale než se mu narodil syn, neustále pendloval mezi jezením masa a tím, že se od něj držel dál. Pak přišla tato radostná událost a zároveň impuls zjistit, jak k nám maso přichází, jaký je život zvířat a jestli to je vůbec nezbytné je konzumovat. A to, na co přišel, posílá tímto dál do světa.

Text navíc obohacuje tím, že nám určitá fakta podá podrobněji. Působivé je např. to, že třeba na začátku jedné kapitoly je namalován čtverec, který představuje prostor, jenž je ze zákona určen pro jednu nosnou slepici. Nebo když píše, kolik tun výkalů se každou sekundu vyprodukuje. Či když popíše pět stran textu pouze slovy "Moc/Mlčení", aby znázornil, že tolik zvířat sní průměrný Američan za celý svůj život. Anebo kolem imaginárního stolu posadí 10 lidí, kteří představují všechny obyvatele naší planety, přičemž dotyční znázorňují různorodé atributy (rozložení podle náboženství, že jeden člověk [tzn. 1/10 lidstva] hladoví, zatímco dva jsou obézní, že cca jeden člověk nejí maso apod.). Lépe si tak představíte svět jako celek.

Nejzajímavější mi pak přijdou výpovědi dalších lidí - chovatelů (z velkochovů i rodinných farem), vegana, co staví jatka (doslova), aktivistky, bývalých pracovníků jatek a dalších. Ti tomu dávají nový rozměr, každý je jiný, každý má odlišné názory a staví se k této problematice rozdílně, ač se v něčem můžou shodovat. Je fajn si poslechnout různé strany barikády. Sám Foer nakonec dojde k tomu, že naším cílem by mělo být vrátit se k malých farmám, tak jak tomu bylo ještě před druhou světovou válkou, snížit konzumaci masa a naprosto se distancovat od velkochovů. Ty jsou tím největším zlem, proti kterému je třeba bojovat. Navíc jsou neudržitelné a jednou se to jistojistě celé zhroutí. A otázkou je, co bude pak.

Důležité je tedy být, jak píše, dobrým příkladem pro své okolí a inspirovat další konzumenty, aby se vydali cestou soucitu, protože na zvířatech skutečně záleží. Tedy v ideálním případě by mělo...

Kniha mě oslovila a její čtení bavilo, i když mě trochu zarazilo, že autor preferuje spíše návrat k původnímu chovu hospodářských zvířat - tak, aby prožila život hodnotně, pod širým nebem a smrt přišla rychle a bezbolestně (v rámci možností) -, než že by hovořil o tom přestat je jíst úplně. Ale zároveň musím uznat, že jeho varianta je mnohem reálnější. Ocenil bych, kdyby podobná kniha vznikla i u nás v Evropě, protože reálie se mezi EU a USA více či méně liší. A je pak kamenem úrazu, když argumentujete v diskuzi něčím, co jste se dočetli, ale v našich podmínkách se to neděje. 


Jonash

Další recenze najdete na našem blogu ZDE

5 komentářů:

Adriena Hovězáková řekl(a)...

Mám obavy toto číst, jelikož chci maso jíst:(. Ovšem, byla bych ráda, za lepší zacházení se zvířaty určenými ke konzumaci.

Anonymní řekl(a)...

Kniha je založena na reáliích masného průmyslu z USA a proto je určena především čtenářům z USA. Nemá valný smysl aby s tím čtenář v ČR ztrácel čas, realita masného průmyslu v ČR je dost jiná. Nelze vinit konzumenty masa v ČR za stav masného průmyslu v USA.
Veganem se rozhodně většina z lidí nestane, není na světě dost hloupých lidí, aby ve větší míře skočili na špek lobistům prodávající odpad z výroby sojového oleje za cenu masa.

Jonáš Vohrna řekl(a)...

Anonym: Liší se asi jak co. V EU jsou podmínky o něco lepší než v USA, ale lepší neznamená dobré, spíš to jen ukazuje, jak jsou na tom ve Státech děsně. Furt jsou tu zvířata množena, držena po desetitisících v halách bez oken (brojleři) a nehumánně zabíjena. I v pořadu Jídlo sro se záběry z porážky bylo vidět, že se kráva ještě na háku hýbala, ač měla být umrtvena. Pořád se chovají v děsných podmínkách, prasnice se nemůže v kotci otočit, krávám se odebírá tele hned po narození a všichni kohoutci jdou do plynu nebo drtiče. A k té poslední větě, jako vážně? :D Zjisti, kolik mají obraty firmy z mlékárenského a masného průmyslu. Miliardy a miliardy. Vážně si myslíš, že producenti výrobků pro vegany mají vyšší obraty? :D Bez ohledu na to, že snad 90 % soji jde na výkrm hospodářských zvířat, z níž valná většina je GMO. Sojový olej jsem ani nikde neviděl prodávat, doporučil bych spíš pohledat, jak se získává nejrozšířenější olej - palmový. PS: vegani na špek ze zásady neskáčou.

Tereza Raw řekl(a)...

Adrieno, a proč chcete jíst maso? To je hodně pokrytecké vyjádření :(. Myslím, že je fér vědět, co se se zvířaty děje, a na základě toho se rozhodnout. Ne před tím zavírat oči, protože chci jíst maso. Tereza

Ailes řekl(a)...

Afriana: Opravdu chceš jíst něco, před čím musíš zavírat oči a "bát se o tom číst"? Není lepší jíst něco, u čeho naopak víš, že to je prospěšné?

Okomentovat