úterý 10. března 2015

Půl roku bez masa a mléčných produktů. Pořád naživu :)

Včera to byl přesně půlrok, co jsem naposledy ochutnal maso. Což byl tenkrát tuňák, během jehož pojídání, které mi moc radost nečinilo, a ani mi nechutnal tak jako dřív, jsem se rozhodl, že s tím přestanu. K tomuto kroku vedlo několik měsíců na částečné veganská stravě, kdy jsem více a více omezoval živočišné produkty a naopak si čím dál tím více obliboval tofu, tempeh, fazole, brokolici a spoustu druhu oříšků a semínek. Bál jsem se, že mi to dlouho nevydrží, a prohlašoval do éteru, že si dám pohov od masa snad na co nejdelší dobu. V čemž se skrývala pochyba, zda by to mohlo být napořád.

Teď je to půl roku a jeden den. (A vegansky se pak živím od druhé poloviny listopadu - to jsem nechal vejce vejci -, ač poslední živ. složku, med, jsem vynechal teprve nedávno. Vynechání mléčných výrobků však předcházelo ještě o několik týdnů masu...) Takže nejezení svaloviny trvá stále. Nemůžu zatím podepsat slovo napořád - tenhle termín je nešťastný právě v tom, že nikdo z nás nedokáže s jistotou říci, co potrvá napořád -, ale jsem tomu blíže než na začátku září. Tomu, že bych se k němu již nemusel vrátit. Těch důvodu je několik.

Původně jsem začal maso, mléko, sýry, jogurty a vajíčka omezovat kvůli svému zdraví a dlouhotrvajícím zažívacím potížím, které jsou však do značné míry ovlivněny psychosomaticky. Doufal jsem, že by mi přeci jen jiným jídelníčkem mohly zmizet. Bohužel i po 6 měsících zůstávají dále, ale má to jiná pozitiva. Na WC chodím poměrně pravidelně, každý den, a nejsou to muka, jako tomu bylo nezřídka v časech minulých, kdy jsem trpěl na zácpy. A chodil ob jeden, někdy i ob dva dny. Čas strávený na WC se tedy snížil, což má nepříjemný dopad snad jen na to, že si během té doby člověk nestihne nic moc přečíst :) Samozřejmě to není jen vynecháním masa, ale i zařazením většího množství stravy bohaté na vlákninu. Ale není těžké odhadnout, že maso prochází trávicím traktem pomaleji než třeba zelenina, ovoce či semínka. Plus se po větším jídle (oběd) cítím o něco lehčeji, než tomu bylo dříve.

Pozitivní vliv to mělo i na seboroickou dermatitidu, která mi po letech zmizela na několik měsíců téměř úplně, a i když se při změnách počasí, chladu a zpocení na pažích objevuje, tak v menší míře. Viditelným rozdílem je i to, že mi méně padají vlasy. (Pokud někdo namítne, že nemůžu přeci vědět, jak moc na to má vliv zrovna konzumace masa, odpovím: máte pravdu, nemůžu. Má na to vliv třeba více faktorů, ale hlavní připisuji tomu, že jsem přestal jíst maso a mléčné výrobky. Z ničeho nic to nebude.)

Další pozitiva jsou psychického a duševního rázu. Začal jsem se zajímat o to, v jakých podmínkách zvířata "žijí", jsou krmena a zabíjena. Zhlédl jsem několik dokumentů a videí (seznam těch nejzásadnějších zde), přečetl x diskuzí, článků na webech jako veganka.cz nebo soucitne.cz a došel k závěru, že dělám dobře. Jsem moc rád, že vím, jak tyhle věci fungují a nežiji ve slepé nevědomosti jako většina lidí kolem (ač připustit si to dalo pořádnou dávku úsilí!), což mě činí šťastným. Jasně, nemůžu říci, že po tomhle zjištění jsou mé emoce jen kladné díky tomu, že se na zabíjení zvířátek nepodílím a svým příkladem se snažím nepřímo ovlivnit i jiné, to ne. Často mě přepadne splín, smutek a zhnusení z toho, jak to je většině jedno, že spotřeba masa stoupá a že zvířata jsou na tom čím dál hůře, že prožívají svůj vlastní holocaust (doporučuji knížku Věčná Treblinka - recenze). Ať už těm, kteří o tom nevědí nic a vědět nechtějí, tak i těm, kteří něco tuší, ba snad ví, ale odmítají to. A i pokud neodmítají a jsou si vědomi (menšina), tak jejich sobeckost a chuť dát si steak, řízek, klobásku nebo šunku je silnější. Avšak pak se myšlenkami vrátím na začátek, že já jsem MIMO tento kruh, a je mi hned lépe.

Přechod od masa mi navíc otevřel škálu nebývalých možností co se týče stravy. Zeleninu (některou) a ovoce jsem jedl rád vždycky, ale přidaly se k tomu dříve opomíjené plodiny jako brokolice, kapusta, květák, dýně či řepa. K tomu jsem si oblíbil fazole, které jsem dřív nemohl ani cítit. I čočku, v polévce či jako burger, mám najednou v oblibě. Mnohem více jím oříšky, ze semínek děláme doma rostlinná mléka (už jsme jich vyzkoušeli, tuším, osm druhů). A to nemluvím o alternativách masa - případně sýrů - jako seitan, robi, ďobáčky, sojový granulát, tempeh, tofu či veganský sýr. Za to všechno vděčím přítelkyni, jež mě k veganství dovedla a skoro denně nám vaří obědy. A dokonce i sem tam vařím něco jednoduchého sám - míchaná tofíčka, grilovanou zeleninu, nějakou tu zeleninovou polévku či špagety na česneku a olivovém oleji -, a to jsem měl k vaření odpor. Tady je k nahlédnutí i můj jídelníček, co jsem si vedl dva měsíce.

Co jsem jedl dříve? Stačí jen malý příklad: každé ráno jogurt, dopoledne nějaká sušenka či jiná sladkost, obědy tedy v rámci možností různorodé, odpoledne ovoce, ale večeře dennodenně pečivo se šunkou či salámem a sýrem. V několika variantách stále dokola. Jím vlastně i pravidelněji, a i když jsem po přechodu na veg stravu asi 1-2 kila zhubnul, tak teď vážím o něco víc než tomu bylo na začátku září (z 63 kg na necelých 65 kg).

A jaká byla negativa? Prvním je omezené stravování, protože běžné supermarkety a restaurace veganské jídlo v nabídce skoro nemají. Skoro ve všem můžete nalézt sušené mléko, syrovátka nebo vajíčko. Proto cca polovina nákupů je k nám domů pořízena ve zdravých výživách a bioobchodech (Country Life, Bioobchod.cz) a na trzích. Na to jsem si už zvykl.
Druhým záporem je přístup a pohled ostatních. To bolí a mrzí podstatně více. Vyslech jsem si už leccos od rodičů (bílkoviny, bílkoviny, bílkoviny; a co železo?; všeho by se mělo jíst s mírou, maso potřebuješ; taky by tě neubylo ochutnat to a to [v čem bylo např. použito mléko]; až přestaneš být nemocnej, tak mě přesvědčíš, že to k něčemu je...). A taky od "kamarádů" a známých skrze Facebook či od některých z kolegů. XY různých rozmíšek, hádek, nepochopení, arogantních reakcí - často oboustranně - a urážlivých odpovědí. Jen kvůli tomu, že se stravuju a myslím jinak. Jakýkoliv odkaz nebo status, který se jen okrajově mohl dotýkat veganství, byl a je podroben rýpavým komentářům. Většinou čistě prudičským, nikoliv konstruktivním. Pocit izolace. Začátky byly v tomhle těžké. Přečkal jsem je a teď mě případná debata a hádka neodrazuje, i z toho důvodu, že nikdo mi zatím neřekl nic, čím by vyvrátil můj pohled na věc. Nic, co by mě mělo donutit přehodnotit své stanovisko. Většinou si každý pouze bránil to své. Přeci nezačne jen kvůli "mému trendu" přemýšlet o zvířatech jinak než jako o zdroji potravy. (Týká se pouze těch hospodářských; svého psa, kočku nebo morče si každý brání do morku kostí!) A už si vůbec nezkazí chuť k jídlu. Dá se říci, že i kvůli této změně jsem o pár bližních přišel.

Nejlepší je si na to říci, že to má takhle být. Lidi, co mají ve vašem životě zůstat, zůstanou, ti jiní z něj odejdou, vytratí se. Děláme to přece kvůli sobě, ne kvůli ostatním. Tedy kvůli sobě, všem živým tvorům a naší planetě. A za to to snad všechno stojí, ne?


Jonash

16 komentářů:

happy.lenulka řekl(a)...

krásný článek :-)
a s tím okolím si nic nedělej, oni si časem zvyknou, nebo si ty zvykneš na jejich řeči :-)
Moji rodičové mě mají stále za blázna i po 2, 5 letech a myslí si, že mě to brzy přejde..... a největší sranda je, že i můj manžel nejí maso a vždy když jdeme k našim, tak mu vnucují maso, protože si myslí, že ho nejí jen kvůli tomu, že mu to zakazuji já :-)
a věci typu - tak si dej aspoň tu polévku. "Mami, ale vždyť je to z hovězího vývaru!" a ona na to, ale vždyť v tom není maso!!!! :-)))
A ze začátku mi dokonce i lhali a podstrkovali rádoby jídlo bez masa... no jak se divili, když jsem po jedné lžíci talíř odstrčila s tím, že je to od nich dost trapný mi cpát něco v čem je vývar/namletá a schovaná šunka,.....

Martin Mrověc řekl(a)...

Má pravdu ten chlapec ;)

Anonymní řekl(a)...

tak pod tohle se muzu klidne podepsat:-))) ja to mam stejne s tim rozdilem, ze u veganstvi frcim na Zelenych potravinach od GW, najednou je ze me uzasne kucharka s mnoha napady a cela Praha u me dobrovolne "zere", z masozravcu delam vegany, ve fitku palim tuky a drzim svalstvo a na FB se tim chlubim a me okoli dava denne Like mym kucharskym vytvorum a sdilenym clankum o veganstvi:-)))) drzim palce, jak si to kdo udela, tak to ma:-))) GO VEGAN

Jonáš Vohrna řekl(a)...

Díky všem za komentáře :)

Roman Rogner řekl(a)...

Gratuluju a ať to vydrží. Řeči uslyšíš pořád. Já jsem vegetarián teprve 22 let a je to u různých rodinných obědů pravidelné téma vždy. Ale na to si člověk zvykne. Je to tak, že zatímco my jsme během jídla tolerantní a nevyčítáme nikomu, že jí maso, oni často útočí a posmívají se. A vlastně by to možná mělo být naopak. Ale s vegetariánstvím by podle mě mělo jít společně i pochopení a tolerance a dobrý příklad pro ostatní. I pro jedlíky masa. Protože i oni se jednoho dne můžou přidat na stranu soucitu se zvířaty.

Anonymní řekl(a)...

Určitě dál pokračuj v tom, co jsi začal. Každý si musí zvolit sám svůj způsob životního stylu a do toho stravování samozřejmě patří. Jen by mě zajímala jedna věc, chápu proč to děláš a tak by mě zajímalo, jestli se stejně tak zajímáš o kosmetiku, kterou používáš. Myslím tím, zajímáš se o to, jestli se testuje či netestuje na zvířatech? Protože když jíš tak, aby díky tobě netrpělo žádné zvíře, tak by jsi tak měl o sebe i, co se týče kosmetiky, pečovat.
Protože kdyby ne, tak bych v tom případě asi nechápala, proč je jís nechceš, ale bolest a utrpení, kterou musí snášet při testování výrobků ( a ne jen kosmetických ) jsi ochotný tolerovat.
Dík za odpověď.

Anonymní řekl(a)...

...nejsem vegan, ale takové články mě motivují :) díky a hodně trpělivosti s ostatními rýpaly

Jonáš Vohrna řekl(a)...

Ahoj. Jojo, to k tomu patří. Jídlo je základ. To je to nejmenší, co můžeme udělat, a zároveň tento průmysl zabíjí největší množství zvířat, je to nějakých 60 miliard ročně, a to jen suchozemských... Pokusy na zvířatech (pro vojenské, lékařské a vědecké účely) s tím jdou ruku v ruce. Akorát čtu Osvobození zvířat od P. Singera, kde to je dost dopodrobna sepsáno. Stejně tak oblečení a vybavení bytu - použití kůží, kožešin, hedvábí atd. Na to všechno už beru ohled. Doma, co vědomě vím, nic koženýho nemám, ač trochu jsem měl pochybnosti o pouzdře na mobil, co mám několik let. Nepodařilo se mi nic dohledat. Některý znaky ukazují na kůži, jiné na "koženku". Tím, že už to mám ale takovou dobu, si tím více hlavu nelámu, kor když NEVÍM. Boty, peněženku, tašku ani pásek kožený nemám, to jsou syntetiky. A když ted něco kupuju, pozorně čtu složení. To samý kosmetika. Mám několik starších deodorantů už třeba od Vánoc, tak ty (do)používám dál. Zároveň mám vyhlídnutý tuhý deodorant na All Vegan. Stejně tak šampon dojíždím starý, v All Vegan už jsem si taky našel jinej, netestovanej, který navíc ani nestojí víc než můj současný. Sprcháče používáme s logem Vegan už cca od září. Jinak kosmetiku nepoužívám, vlastně ještě krém na suchou pleť a ten jsem nezkoumal. Jinak si na to dávám pozor. Zkrátka se toho snažím omezovat tolik, co dokážu. Palmový tuk např. zatím vypustit nedokážu, je ve spoustě výrobcích, co kupuju, a alternativy jsem nenašel...
Stačí takto?

Anonymní řekl(a)...

Teprve 22 let :D V tom případě já jsem veganka už sedm a půl měsíce :D

Anonymní řekl(a)...

Určitě, děkuju za odpověď. Je to obdivuhodné, kéž by takových bylo mnohem, mnohem víc. Lidi to samozřejmě ví, jak zvířata ve velkochovech a pod. trpí, jen si to nechtějí připustit, že zrovna ten jejich steak na stole kdysi dýchal a žil. A to mě vede k další otázce, proč jsi přestal jíst maso a postupně jsi se stal veganem. Bylo to to proto, že nechceš, aby kvůli tobě nějaké zvíře trpělo? a nebo proto, že si myslím, že ty zvířata tu nejsou od toho, abychom je jedli...? Jestli jsi tu o tom už někde psal, tak se omlouvám, na tenhle blog jsem narazila čistě náhodou a zatím četla jen výše uvedený článek. No a proč se na to ptám. Za 1. mě to zajímá obecně a za 2. , kdyby to byl ten 1. důvod, jedl by jsi maso, kdyby jsi, dejme tomu, žil na farmě a vše by jsi měl svého a věděl bys, že tvá zvířata netrpí a nijak netrpěla a že jsou porážena humáně...?

Anonymní řekl(a)...

*humánně

Anonymní řekl(a)...

Díky za hezký článek :)
U mě je to dost podobně. Akorát s tím rozdílem, že s okolím to mám jinak.
Po počáteční fázi nekonečného vysvětlování, čelení posměškům ze strany lidí, kteří pořád jedí takzvaně všechno (což mi přijde jako úžasně vtipný vtip, jíst VŠECHNO :P) a nejistoty, jak to se mnou na mém konkrétním veganském jídelníčku bude, jsem se já sama a v závislosti na tom i mé okolí uklidnila. Když se mě někdo slušně zeptá, proč jsem veganka, jestli nemám chuť na maso, mléko, atd., v klidu mu odpovím. Buď to pochopí, nebo ne. A koneckonců to ani nemusí pochopit hned, mě taky trvalo nějakou dobu, než jsem se stala býložravcem... :D Pokud to pak má dlouhodobější efekt, počáteční nedůvěřivost nemůže uškodit tolik, jako případný okamžitý přechod na veganství bez dostatku informací, následné zaleknutí se či šok, návrat k masité stravě a hlasité odsuzování všech veganů.
Takže mír v duši a GO VEGAN! :* :)

Jonáš Vohrna řekl(a)...

Ahoj, začal jsem ze zdravotních důvodů, to tam je snad i psaný. Dlouhodobé problémy se zažíváním, nadýmáním, bolestmi břicha. (To však veg strava nevyřešila, jak jsem zmínil.) Od toho jsem se dostal k etické stránce. Koukal na videa, dokumenty, četl články, diskuze... vše, co se týkala zvířat a etické stránky. Taky jsem do té doby žil s tím, že to tak prostě je, přece tolik netrpí, maso jí každej, proč bych já neměl... Teď naopak nechápu, proč to lidi nevidí. Proč pro svoji potěchu si nechávají zabíjet zvířata (nechávají, jen málokdo by si zvíře zabil a připravil sám). Kor když to není nezbytný. A že mají výmluvy všemožného rázu. Ale za vším se skrývá jen to, že nechtějí přijít o kus masa na talíři nebo o sýr či jogurt... Vyplynulo to teda sama z toho všeho, co jsem viděl a slyšel. Co mi bylo dříve skryto. A já bych zvíře zabít nedokázal. A kdybych žil na farmě a staral se o ně, měl s nimi vztah, tak pak přijít a zabít ho? Nějak humánně? Neumím si to představit. A co to je humánně? Někdo řekl, že tak se zabíjí kvůli těm, kteří zabíjejí (lidem) ne kvůli zabíjeným (zvířatům). Těm to je fuk. Nechtěl bych bejt uspanej jen proto, že má na mě někdo chuť... A zabil bych psa, se kterým mám rok, dva, pět lez vztah? NE! Takže by zvíře muselo dožít samo od sebe - a pak už na jídlo asi není... U masa rozhodné ne. Mléko máš podobný, abys ho pil, bereš ho teleti. Na farmě, kdyby bylo jen pro potřebu rodiny, by mu furt asi dost zbylo. Ale já ted už nevidím důvod, proč pít mateřské mléko jiného druhu. A ještě nechávat krávu otelit kvůli tomu... Vajíčka jsou asi nejvíc humánní. Slepice je dávaj, pokud se nepletu, tak jako tak. Jíst bych je mohl, ale nechci, přijde mi to teď dost nechutný, když pořádně vím, co je kloaka a co vlastně vejce je. A bohužel se děje, že jakmile slepice snáší málo, jde do polívky. Já bych jí samozřejmě mohl nechat dožít. Jenže co třeba pak, když se narodí kohoutek. Ti jsou zabíjeni běžně. Myslím, že i na farmách. Ve velkochovech je hážou např. na pás, který končí v drtičce... mám k tomu průmyslu odpor. Ale trvalo to. Jen proto, že něco nevíme, tak to neznamená, že se to neděje...

Anonymní řekl(a)...

Nadherne napsane..moje slova .. :)jen je proste zoufaly prihlizet kolik lidi kolem nas by se za flakotu masa nevzdala za zadnou cenu :(

Anonymní řekl(a)...

Pěkně napsané... chtěla bych se vyjádřit k těm reakcím okolí na Vás jídelníček, resp. na změnu životního stylu/stravování. Pro nás masožravce a mlíkopijce je někdy těžké přijmout někoho, kdo jí jinak. Mě osobně ( a mluvím z vlastní zkušenosti) vadí ta potřeba, kterou mnoho veganů (vegetariánů...) má, upozorňovat na sebe, třeba na facebooku... tedy spíše komentáře k nám všežravcům (jednou jsem takhle sdílela článek o tom, jak naše agrodružstvo postavilo školku pro telátka a prasátka a hned mě pár kamarádů vegetariánů zlynčovalo) :-) uvítala bych celkově mezi lidmi osvětu stravování - to že něco jiného jím, neznamená, že jsem "zvláštní", pouze jinak přemýšlím... by bylo pěkné, kdyby bylo mezi lidmi více tolerance ke všemu. Já respektuji tebe a ty mě (hááá, to jsem ale idealistka) :-) každopádně pěkný blog a krásně napsané články, přeji mnoho životní radosti :-) Lenka

Jonáš Vohrna řekl(a)...

Lenka: Ono to bohužel je, pokud nejíš maso či jsi vegan, jiné, než ty popisuješ. Já v mém okolí neřekl nikomu, co má jíst a jak se chovat. Spíš se snažím jít příkladem, že to jde jinak. Ač si myslím, že to jistou dávku aktivity chce. A právě to "pouze jinak přemýšlet" je sakra důležité. Nebýt ovce ve stádu, hledat informace, ptát se, odkud pochází jídlo, co jím. Naopak však všichni poučují mě, jak jíst. Rodiče (táta předhazuje chybějící bílkoviny, že všeho moc škodí, mamka, že v rostlinách jsou zase plísně atd.), xkrát mi bylo řečeno, že by bude něco chybět, ale když jsem se zeptal co, tak už mi to dotyčný nedokázal odpovědět, protože o nutričních hodnotách nic nevěděl. To, že člověk je jinej, je holt stále špatné. Lidi se neradi vzdávají svých zvyků, svých chutí, jsou vlastně sobci. A já nebyl jinej. Třeba změníš jednou názor i ty. Důležité je pochopit, že to dělám hlavně z etických důvodů ne pouze pro zdraví. Protože oba asi víme, že zdravě se dá stravovat s masem (v malé míře) i bez něj. Osvěta je třeba, souhlas, proto pod Českou veganskou společností vzniká projekt Vegucation (více v rozhovoru s Jano Kupcem u nás na blogu), který má informace šířit mezi veřejnost laickou i odbornou. Už se to blíží do finále :)

Každ. díky za názor ze druhé strany barikády, taky se měj :)

Okomentovat